Když se na svažitém a protáhlém Václavském náměstí v centru Prahy podíváte k hornímu konci, uvidíte monumentální budovu, která prostor náměstí pohledově uzavírá. Byla postavena pro Národní muzeum a státem je chráněna v kategorii exkluzivních památek jako národní kulturní památka. Národní muzeum spolu s Národním divadlem a Rudolfinem tvoří trojici nejoceňovanějších staveb ve stylu neorenesance nejen v Praze ale i v celé České republice, jak uvádí Památkový katalog Národního památkového ústavu.
Národní muzeum je největším muzeem České republiky. Slouží vědě a osvětě. Na podporu vědy a osvěty tuto instituci pod názvem Vlastenecké muzeum v Čechách již roku 1818 založili aristokraté. V konceptu zakládacího dokumentu muzea použili název Národní muzeum, ale ten pak v čistopisu změnili na Vlastenecké. Název muzea pak byl změněn ještě několikrát.
K aristokratům se o něco později přidali elity tzv. třetího stavu, tedy měšťané. Muzeum rozvíjeli s nadšením a obětavostí vedeni láskou k vlasti a láskou k historii, jak připomínají sousoší alegorií vyjmenovaných pohnutek. Můžete je vidět nad úrovní střechy kolem vrcholové věže se zlacenou kupolí. Sousoší vytvořil Bohuslav Schnirch, zařazovaný do skupiny tehdejších významných umělců známé jako generace Národního divadla.
Muzeum spravuje rozsáhlé sbírky přírodnin a historicky cenných předmětů. Proto při vstupu návštěvník míjí alegorie Přírodních a Humanitních věd od sochaře Josefa Maudera. Původní Vlastenecké muzeum za vlády Habsburka Františka I. vzniklo ze soukromých sbírek tehdejší české šlechty. Ve třicátých letech rozšiřuje muzeum své sbírky o dary měšťanů a další přicházejí v následujících letech. Dnes muzeum spravuje více než 14 milionů exponátů, které se dělí do 14 sbírkových oddělení. Mezi nejvýznamnější patří sbírka prehistorických zvířat, sbírka minerálů a meteoritů, sbírka českého středověku a novověku a sbírka starověkého Egypta.
Pro uchování sbírek a jejich stálé expozice byla budova navržena, postavena a roku 1891 otevřena pro veřejnost. Slavnostní otevření se konalo v rozjásané atmosféře zahájení Všeobecné zemské a jubilejní výstavy v Praze. Zlacený nápis na průčelí uvádí tehdejší název: Muzeum Království českého (MUSEUM REGNI BOHEMIAE). Monarchické zřízení českého státu trvalo až do konce první světové války. Po ní přichází zřízení republikánské nově vzniklého státu československého. Roku 1920 byla aristokracie zbavena všech výsad.
Muzejní budovu tvoří čtyři uliční křídla obklopující nádvoří. Do nádvoří je vloženo střední křídlo s monumentálním schodištěm. Všechna čtyři průčelí jsou horizontálně členěna do dvou kompozičních etáží. Mohutná bosáž podnože objektu dodává budově muzea majestátní vzhled. Bosáží se rozumí úprava omítky napodobující zdivo z mohutných bloků. Korintské sloupy a pilastry vysokého řádu etáže nad podnoží dodávají stavbě dojem vznešenosti. Pojem "vysoký řád" znamená, že procházejí přes více než jedno podlaží. Pilastry jsou zploštělé napodobeniny sloupů zde uplatněná na nárožích.
Architektonický návrh a prováděcí projekt vypracoval a stavbu podle něj od roku 1885 vedl Josef Schulz, známý také jako spoluautor Národního divadla a Rudolfina. Schulz roku 1884 zvítězil v anonymní architektonické soutěži na projekt budovy muzea, kterou vypsal zemský výbor Království českého koncem roku 1883. Schulzův návrh zvítězil, protože zadaný stavební program doplnil o Panteon.
Název objektu
Národní muzeum
Adresa
Václavské náměstí 1700/68
Pořizovatel:
Společnost vlastenecké muzea v Čechách
Účelové určení:
muzeum
Návrh:
Josef Schultz
Realizace:
Josef Schultz
Styl: neorenesance
Sochařská výzdoba:
Bohuslav Schnirch
Antonín Popp
Antonín Wagner
Josef Mauder
Malířská výzdoba:
Vojtěch Hynais,
Václav Brožík
Julius Mařák
Stavební vývoj:
propojení s Novou budovou
Události:
xxxxxxxxxxx
Panteon Národního muzea je sál v centrální části objektu pod kupolí. Jsou v něm umístěny sochy a busty významných osobností české vědy, společenského života a umění převážně z 19. a 20. století. Jejich skladba se v průběhu doby několikrát změnila v souladu s požadavky momentální politické situace.
Kupole Národního muzea ukončuje věž v hlavní ose objektu a a spolu s ní zdůrazňuje jeho účinek architektonické dominanty. Od roku 2019 je přístupná návštěvníkům muzea jako místo se zajímavým výhledem na Prahu.
Zdroje:
Jaroslav Herout, Prahou deseti staletí, přehled stavebních slohů, Orbis, Praha 1972Ctibor Rybár, Praha, průvodce, Olympia, 1985, Prahahttps://www.nm.cz/navstivte-nas/objekty/muzejni-komplex-narodniho-muzea (08.04.2023)https://www.nm.cz/o-nas/historie/historicka-budova (08.04.23)https://www.payne.cz/3xS43787/NM00.htm (08.04.23)eSBÍRKY