Vlašská kaple

Kapli se říká Vlašská po Vlaších, tedy po Italech usedlých v Praze. Stavba je provedena jako centrální objekt završený kupolí po roce 1590 v době pozdní renesance. V areálu Klementina ji dala vystavět kolonie Italů (Vlachů) usedlých v Praze. Portikus objektu realizoval po roce 1715  František Maxmilián Kaňka. 

Italové byli katolického vyznání a roku 1560 pro ně jezuité zahájili kázání v italštině. V letech 1567 - 1569 byla pro tato kázání zřízena Vlašská (tzn. Italská) kaple. Roku 1575 byla při Vlašské kapli zřízena Vlašská kongregace s titulem Nanebevzetí P. Marie. Tvořili ji dobře situovaní italští podnikatelé, podle zápisu z roku 1575 stavitelé a kupci. Cílem kongregace bylo podporovat chudší příslušníky pražské italské menšiny a zabezpečovat její duchovní, zdravotní a sociální potřeby. Některá zařízení sloužila nejen italské komunitě, ale i širšímu okolí. 

Kongregace podnítila výstavbu nové kaple Nanebevzetí Panny Marie. Její dnešní vzhled s typickými termálními okny je raně barokní. Podle některých odborníků se jedná o jednu z prvních barokních staveb v Praze. Základní kámen stavby byl položen 23. 7. 1590, kaple byla vysvěcena 9. 8. 1600. Téhož roku žádal rektor kongregace, kameník Antonio Brocco, o příspěvek na pořízení liturgických rouch pro novou kapli. V žádosti adresované benátské signorii vznesl argument, že kaple stojí ve městě kacířů.