Profesní sdružení řemeslníků v Praze působila asi už koncem 13. století. První dochované stanovy potvrzené staroměstskou radou ale pocházejí až z roku 1318 a řídili se jimi krejčí. Jejich organizaci už můžeme označit pojmem cech. Staroměstská rada pak vydala roku 1357 řád řezníkům, roku 1360 nožířům. Roku 1371 byly potvrzeny stanovy konvářů na Starém i Novém Městě. Roku 1391 potvrdila novoměstská rada stanovy uzdařů, sedlářů a ševců, roku 1396 kožešníků, roku 1397 krejčích, měšečníků, tobolečníků, pasířů a dalších. V 16. století vykonávali dozor nad cechy vedle městské rady i zástupci panovníka, a to královský hejtman a rychtář. To už na Starém Městě působilo 43 cechů. Při postupující specializaci výroby, některé sdružovaly i několik oborů. Cechy měly k městu povinnosti. Zajišťovaly hlídky bran, věží a trhů. Každý cech musel mít dostatek prostředků k hašení ohně. V případě vojenského nebezpečí se řemeslníci museli dostavit na určené místo ve zbroji a se zbraní.
Zdroje:
kolektiv autorů, Osm století pražské samosprávy, vydalo SCRIPTORIUM, spolek pro nekomerční vydávání odborné literatury, Praha roku 2000, vydání 1Miloš V. Kratochvíl, Čas hvězd a madragor, vydalo nakladatelství Svoboda, Praha 1972, vydání 1.