Proč padl Pražský hrad roku 1648?

V Praze 25. července 1648 oslavovali. Toho dne se totiž císař Svaté říše římské a český král Ferdinand III. podruhé oženil a Pražané to museli zapít. Příchodu švédské armády o síle 2500 mužů k letohrádku Hvězda nevěnovali náležitou pozornost. Komandující generál v Čechách a vrchní velitel města polní maršál Rudolf hrabě Colloredo-Waldsee sice nařídil posílit hlídky v Praze, protože o pohybu Švédů po českém území věděl, ale útok na Prahu zahájený 26. července v půl třetí ráno ho zaskočil. Generál dokonce musel v nočním úboru překonat řeku, aby se zachránil. Hlídky asi oslavovaly taky.

Švédové se do města dostali Strahovskou bránou u Strahovského kláštera. Bránu útočníkům otevřela zvláštní jednotka, která se v počtu 100 mužů nepozorovaně přiblížila po cestě mezi klášterem v Břevnově a Loretou, po které se přivážel materiál na opravu hradeb. Jednotka došla až k místu za klášterem kapucínů, kde opravované hradby byly nejnižší, překonala je, pobila hlídku a spěchala otevřít bránu. Tam pobila další hlídku a branou vpustila vojsko do města. Obsadit Pražský hrad byla hračka.

Zvláštní jednotku k hradbám po skryté cestě přivedl Ernest z Ottonwaldu, bývalý císařský plukovník. Generalfeldmarschall císařské armády Colloredo-Waldsee mu jednou slíbil, že ho armáda zabezečí. Plukovník to pak chtěl v Praze generálovi připomenout, ten ale na setkání stále nenacházel čas. Plukovník si krátil dlouhou chvíli pozorováním prací na opravách hradeb. Když se slyšení u generála-polního maršála nedočkal a když mu už docházely peníze, své poznatky uplatnil u nepřítele.

Zdroj:

A co na to Komenský?