Zaměstnanci firem Canevalle a Dientzenhofer stávkovali ve čtvrtek po svátku Narození Panny Marie kvůli letnímu času. Pracovní doba na barokním staveništi se řídila východem a západem slunce. Letní pracovní den byl delší než jarní nebo podzimní. V zimě se většinou stavební práce provádět nedaly. Na jaře od počátku března do sv. Jiří a potom na podzim od sv.Václava do sv. Martina začínala směna v 06:00 a končila v 18:00. Doba na odpočinek činila 1 hodinu. Od sv. Jiří do sv. Václava začínala směna už ve 04:00 a končila v 18:00. Doba na odpočinek činila 2 hodiny. Nástupy na směnu ovšem tovaryši v letních dnech nestíhali, a tak roku 1699 vyšlo nařízení o úpravě letní pracovní doby. Začátek byl posunut na 05:00 a konec na 19:00. S úpravou byli zedniční mistři a tovaryši seznámeni na radnicích pražských měst, kam byli 20. 08. 1699 předvoláni. Nařízení se týkalo i tesařů, jejichž pracovní doba byla o hodinu kratší.
Zedničtí a tesařští tovaryši s nařízením vyjádřili nesouhlas, protože by přišli o večerní volno, a na malostranské radnici se dokonce poprali s městskou stráží. Nařízení pak nerespektovali a po druhém napomenutí, aby nařízení respektovali, přikročili ke stávce. Několik stávkujících bylo zatčeno a uvězněno a odpor byl nakonec zlomen. Mistři tesaři ale ještě roku 1700 poukazovali na odchod německých tovaryšů do zahraničí za příznivějšími pracovními podmínkami.
Zdroj:
Milada Vilímková Stavitelé paláců a chrámů, vydalo nakladatelství Vyšehrad, 1986, vydání 1.