Půdorys historického centra Prahy vytvořila řeka Vltava a její přítoky. Nejstarší známé pojmenování Vltavy pochází z roku 872 a zní Fuldaha. Tvar jména se pak dále vyvíjí: Wiltaua, Wiltawa, Wilthahwa, Wltawa, Whltawa, Wulta, Hltawa. Název Wltawa se ustálil kolem roku 1680. Původ jména se považuje za keltský, germánský někdy i slovanský. Význam jména se vysvětluje jako Divoká. Wild, vilt znamená divoká, ahwa, ava, aqua znamená voda.
Velice významným přítokem je potok v údolí Šárka, kde se na skalním masivu rozkládalo hradiště, údajně marně obléhané samotným Karlem Velikým. Byl zde nalezen západofranský denár ražený v letech 845 až 850. Další vltavský přítok, Brusnice, vymezil základnu Pražského hradu, původně asi posvátného místa obyvatel celé české kotliny. Za Přemysla Otakara II. tvořil jižní hranici Malé Strany malostranský potok ústící do Vltavy udnešního Karlova mostu. Staré Město za Václava I. vymezil na východní hranici potok tekoucí z Kanálky do Revoluční ulice a na jihozápadní potok tekoucí z Jámy k Národnímu divadlu.
Zdroje:
http://www.monet.cz/atlas/kap29.htmhttps://www.praha7.cz/temata/verejny-prostor/spolecne-pro-trojskou-kotlinu/Pavel Bělina, Petr Čornej, Jan P. Kučera, Jiří Mikulec, Pavla Státníková, Jan Vlk, Dějiny Prahy I., vydalo nakladatelství Ladislav Horáček - Paseka v Praze a Litomyšli, 1997, vydání 1.Petr Charvát, Zrod českého státu 568-1055, vydalo nakladatelství Vyšehrad, spol. s r.o., 2007, vydání 1.